Fabrika: RECENZE

Před návštěvou kina před promítnutím snímku Jurije Bykova Fabrika není vůbec od věci si připomenout některé z Bykovovým předešlých děl, aby divák nebyl překvapen odlišností žánru, na jaký se původně do kinosálu vybral. 38letý ruský režisér Jurij Bykov natočil v nedávné minulosti strhující thrillery, například Major (Mayor, 2013) nebo Hlupák (Durak, 2014). Ty se snažili upozornit na jisté problematické prvky v současné ruské společnosti, v podstatě však šlo o díla s univerzálnějším dosahem. Býků v nich šlo zejména o kvalitní dramaturgickou strukturu, o napětí, dávkování dějových zvratů, jednoduše o to, aby byl divák neustále ve střehu a nestihl se začít nudit.

V případě Majora a nejnovější i Fabriky se také zaměřuje i na akci, čili jsme svědky jako hromadných bitev mezi chlapy, tak téměř až zběsilé přestřelky v prostoru fabriky. Fabrika je totiž ve své podstatě akčním thrillerem s nějakým tím poselstvím a v rámci žánru funguje velmi dobře. Jako kritika poměrů v Rusku ale příliš neobstojí, informace ohledně vytunelování jisté fabriky arogantním majitelům málokoho překvapí.

Fabrika je zkrátka komerční akční film, kde ale kromě tradičních žánrových ingrediencí fungují i motivace postav nebo snaha o psychologické vykreslení stavu, v jakém se postavy po oznámení o ukončení pracovního poměru nacházejí. Mohli bychom ji nazvat i jakousi moderní Kovbojka, kde si Jurij Bykov vyzkoušel opět nové prostředí, stále se však, podobně jako ve zmíněných případech, zaměřuje na více méně uzavřené prostředí jedné budovy. V Majorovi šlo o zoufalou snahu po spravedlnosti a odehrávala se téměř celá v prostorách policejní stanice.

Hlupák byl příběhem o jednom paneláku nacházejícím se těsně před zhroucením a snahou o evakuaci jeho obyvatel. Fabrika se téměř celá odehrává v jedné hale fabriky, kde budou čas trávit šest zoufalí zaměstnanci a jejich nejvyšší šéf jako rukojmí. Postupně se podíváme na to, co se odehrává před branami haly, jinak se scénář neobtěžuje žádnou expozicí osvětlující nám podrobněji rodinné zázemí jednotlivých (anti) hrdinů. Z hlediska zachování tempa šlo rozhodne o moudrý tah, Fabrika totiž "šlape" od začátku do konce a její rychlé tempo je kromě kvalitně natočené akce zvyšováno i několika překvapivými dějovými zvraty.

Za zmínku určitě stojí fakt, že ve filmu nevystupuje žádná ženská postava, na malý moment se v něm objeví televizní reportérka, jde však jen o krátký epizodních výstup. Fabrika je drsný thriller z mužského prostředí, ovšem to neznamená, že za motivacemi jednotlivých odvážlivců se neskrývají ženy. Právě naopak, každý z partie má vlastní rodinu, někdo dokonce musí živit šest hladových krků a jak se dozvíme, pracovníci této technicky zaostalo zařízené továrny žijí z výplaty do výplaty. Může za to divoká privatizace z počátku 90. let, kdy si hladové supi u koryta rozdělily co mohli a o modernizaci starých zařízení z dob socialismu už neměli zájem, prvořadý byl zisk a z pracovníků se tak staly novodobí otroci.

Tím se dostáváme k oné sociální kritice, avšak chodit na film kvůli tomu, abychom si uvědomili, jak to v postsocialistických zemích dodnes chodí, by bylo trochu naivní. Tyto věci známe z našich poměrů velmi dobře a popravdě ani na hollywoodské thrillery nechodíme kvůli tomu, abychom se z nich dozvěděli, že americký systém zdravotního pojištění za mnoho nestojí, případně že ve vedení města to hnije korupcí. Chceme být zejména v napětí, bavit se, sledovat osud postav a přitom se například i něco dozvědět. Fabrika tak má o něco blíže k výbornému vyjednavači F. Garyho Graye, než ke sžíravým komentářem k poměrům v ruské společnosti v pomalejších snímcích Andreje Zvjaginceva.

Lucie Opltová hodnotí: 60%
Verdikt: To ale neznamená, že Bykov ve vytyčeném směru selhává, právě naopak, dějové zvraty jsou slušně zmotivované, postavy se chovají v rámci možností logicky, což zahrnuje i jejich zoufalý stav, takže občas reagují vzbŕklo a se zbraněmi v rukou to nejednou vede k fatálním důsledkům . Nechybí ale i několik logických nedostatků, případně žánrových klišé, jako když i přes masku jednoho z aktérů únosu je jednoznačně vidět, že muž má poškozené oko, takže jeho identifikace nemůže být pro nikoho problém. Bykov se výborně podařilo symbolicky propojit první a poslední záběry filmu a ten nakonec patří jiné postavě, jako byste na začátku příběhu tipovali. Nakonec i celá Fabrika se díky zvratem posune trochu jiným, než předpokládaným směrem. Zkrátka pokud máte chuť na dlouhé meditativní záběry v ruské režii, raději si znovu doma pusťte Tarkovského Stalkera , Fabrika nabízí slušnou porci akce, napínavý děj s vkusně implikované náměty na přemýšlení nejen o poměrech ve společnosti, ale také o lidském osudu obecně.

Reklama

KOMENTÁŘE

Zatím nebyl přidán žádný komentář.