To Kapitola 2: RECENZE

Do kin přichází fanoušky očekávané pokračování hororu To. Po neuvěřitelném úspěchu první části se na tento moment těšilo množství diváků. Je však dost možné, že zůstanou zklamáni. Kvalitativní se totiž tyto snímky značně liší.

Filmová adaptace knižní předlohy Stephena Kinga ožila na filmových plátnech již v roce 1990 pod taktovkou Tommy Lee Wallace . Režisér Andy Muschietti se rozhodl tuto předlohu zpracovat po svém a v roce 2017 se v kinech objevila první část filmu To, která si získala nadšence po celém světě a dokonce i uznání samotného Kinga. Proto bylo hned jasné, že se pokračování dočkáme již brzy.

Po dvou letech diváci zaplňují kinosálu, ale po shlédnutí většina z nich odchází zklamaná. Muschiettimu se podařilo první částí nasadit laťku velmi vysoko, ale překonat se mu ji už nepodařilo. Dokonce, v některých momentech ji výrazně podlézal.

Odvážný Muschietti a mistrovský King

V první řadě je třeba si uvědomit, jaké obrovské sousto si režisér, spolu se scenáristou Gary Daubermanom (Annabelle, Jeptiška), na sebe vzali. Kingova knižní předloha přesahuje tisíc stran. Proto bylo nutné vybrat pouze nejdůležitější motivy a momenty, aby příběh do sebe zapadal a zároveň se pokusit zachovat napínavou a poutavou atmosféru, která je součástí celého Kingova díla. Obsáhnout toto vše ve dvou částech celovečerních filmů je však opravdu obtížné.

Zatímco v první části jsme měli možnost vidět poutavý příběh dětí, kterým se ukazuje To v podobě toho, co je nejvíce děsí, druhá posouvá děj o 27 let později. Každý z hlavních hrdinů si žije své vlastní životy, mimo rodného města Derry. Zapomněli na to, jaké strašné hrůzy museli prožívat za dětských časů. Všichni, kromě Mikea, který nikam neodešel a na všechno si vzpomíná. Když se zlo po letech začne znova probouzet, skupina bývalých kamarádů se opět setkává, aby ho nadobro zničila.

V mnoha současných filmech hororového žánru je nejslabší stránkou vykreslení charakterů hlavních hrdinů. V tomto případě je to právě naopak. Každá postava má svůj životní příběh, který se odehrává na plátně před našima očima a my si k němu můžeme vybudovat určitý vztah. Ještě více k tomu přispívá vynikající výběr herců do rolí dětí, ale i jejich dospělých charakterů.

To však k dobrému filmu nestačí. A k adaptaci Kingové předlohy už vůbec ne. Navíc jejich vzájemné propojení vidíme pouze díky flashbackům do dětských časů. V přítomnosti se jejich společné vztahy vůbec nevyvíjejí, nefungují. Vše, co při nich pociťujeme, vychází z minulosti. Pokud se mezi dospělými charaktery i něco začne odehrávat, znegoval to humornou hláškou. Jako jednotlivci vystupují více než obstojně, ale jako skupina pouze společně tápou.

První minuty filmu nastolili plynoucí tempo, ve kterém se stále něco odehrává, divák dokonce zůstane možná i překvapen a dostaneme se do formy, jakou nám je snímek převyprávěná. Pro mě bylo navíc příjemným překvapením vidět jednoho z mých oblíbených filmových režisérů, talentovaného mladíka Xavier Dolan , v jedné z menších hereckých úkolů. Po poutavém úvodu se však tempo výrazně zpomaluje, nastolena jedna formulka se dokola opakuje a poutavá atmosféra vyprchá.

Nevyužitý potenciál herců

Na jedné straně sice sledujeme vynikající CGI efekty, ale na druhé přicházíme o možnost využití potenciálu herců naplno. V tomto případě je to nejvíce citelné právě při Billovi Skarsgårdardovi v roli klauna Pennywisea, který patřil v první části mezi nejvýraznější aspekty. Navíc většina "děsu" byla předvídatelná a nejnapínavější momenty byly obsaženy v trailery.

Tedy v případě, že se nebojíte klaunů. Pokud ano, vím si představit, že vám tato snímek může honit noční můry ještě dlouho po shlédnutí. Nicméně, i to by fungovalo určitě lépe s menším množstvím efektů a s větším hereckým zapojením, které by Skarsgårdard bezpochyby zvládl.

Téměř tři hodiny filmového času tedy nebyly využity vůbec naplno a rozumím tomu, pokud se diváci při sledování nudí. Děj se ve střední části posouval minimální, my sledujeme pouze vzpomínání každé postavy a hledání strachu a traumata, na které zapomněli. V prvním případě to možná fungovalo, ale pak nás čekalo několik dalších příběhů založených na zcela stejném principu a tak bylo snadno předvídatelné, co se stane.

Lucie Opltová hodnotí: 40%
Verdikt: Jednou z hlavních rysů díla Stephena Kinga je právě atmosféra, kterou umí tento mistr vytvořit. Proto by v jejich adaptacích tento prvek neměl chybět. Zde však absentuje a proto nemohu říct, že by snímek To od Muschiettiho patřila mezi nejlepší filmové zpracování Kinga. Přesto jde určitě mezi to lepší, co můžeme v hororovém žánru dnes vidět.

Reklama

KOMENTÁŘE

Zatím nebyl přidán žádný komentář.