Avengers: Endgame

Předtím Thanos proti všem. Teď všichni proti Thanosovi. Zdaleka nejočekávanější popkulturní film za poslední léta je tu. A ona očekávání jsou obří. Sály napěchované. Vstupenky vyprodané. Výborná Infinity War po sobě zanechala dvojakou hořkost. První v podobě temného konce, druhou pak bylo vědomí, že v daném žánru je máloco konečné. Logicky pak vyplývá obava, zda se pokračování předchůdci vyrovná a vůbec – jak důstojně naváže. Endgame má být navíc ještě faktickým vyvrcholením celého MCU. Povedlo se?

Povedlo. A teď zcela upřímně. V téhle recenzi ze mě promluví možná ne dostatečně objektivní fanda. Fanda, který kdysi viděl prvního Iron Mana, jenž ho (v doprovodu s jinými filmovými super-hrdiny) přivedl ke komiksům. A ač mám k řadě z filmů od Marvelu značné výhrady a některé zpětně nejsou moc koukatelné, mám MCU jako celek hrozně ráda. A tato ne-objektivita je dle mého v tomto případě správná. Endgame je film pro fanoušky. Nejen proto, že pokud jste neviděli předešlé fáze, které se za celou neuvěřitelnou dekádu budování propojeného universa nahromadily, nebudete absolutně vědět která bije. Ale i z toho důvodu, že nejnovější Avengers dělají velké kotrmelce, a přitom plní nejskrytější přání fandů, nutí je plakat, smát se a místy zírat s otevřenou pusou. Na tohle jsme čekali dlouho.

Ať už jste “pouze” fanda filmů, nebo čtete i komiksy, je tenhle počin pro vás. Proč úlitba fanouškům na třetí, jak je zmíněno v titulku? V případě komiksového eventu chcete akci. Nekomplikovanou a přímou. Dechberoucí. Chcete jímavý příběh plný změn a zvratů. A také chcete citlivý přístup k látce a postavám, ideálně protkaný odkazy na komiks, ale i předešlé události v rámci filmového universa. Chcete prostě dobrý komiksový film. Tohle všechno Endgame je. Ten snímek je tím napěchovaný, až by se mohlo stát, že se tříhodinový spektákl zvrhne v nepřehledný, ambiciózní mišmaš který ve své nabubřelosti pozře sám sebe. Jenže to se nestalo. Bratři Russoové opět dokázali skvěle ukočírovat tak náročný projekt plný postav a nejrůznějších vedlejších dějových linek.

Endgame má zprvu velmi pozvolné, silnou atmosférou protkané tempo a přitom přijde s koňskou dávkou překvapení a deprese hned zkraje. Divák si v během sledování filmu uvědomuje, že po tomhle filmu se řada věcí i přes to, jak se vše může v rámci mainstreamu jevit, prostě do statutu quo nevrátí. Ať se hrdinové snaží sebevíc. Mnoho věcí se hnulo nenávratným směrem, jde o osudový milník. Postavy prodělávají velké změny. Někteří jsou předešlým střetem zlomeni o to víc, o jak významné vůdčí osobnosti se jedná. Jiní naopak překvapí svým jednáním v reakci na Thanosovo lusknutí prsty, které změnilo vše. Vrací se i někteří staří známí a přitom není problematické držet prst na tepu filmu. Je až překvapující, kolik charakterů se na plátně objeví. Kdyby mi někdo vypočítal, kolik postav a odboček ve filmu je, co všechno si takhle ambiciózní projekt klade na bedra, ťukala bych si na čelo s tvrzením, že z toho může vzejít jen “digibordel.” A ono to chvíli na hraně neúnosnosti i balancuje. Chvíli.

Tady záleží na tom, jak moc jste či nejste na superhrdinské eventy, protože noví Avengers se v tomhle ohledu hodně řídí narací, která je právě komiksovým “týmovkám” vlastní. Přitom ale má film stále na paměti, že musí osudovosti a loučení se navzdory být věren popcornovému poslání blockbusterů – totiž že musí i bavit. Ona úlitba se místy málem překlopí do přehnaného poklonkování, ale jen málem. Rozhodně nečekejte, že na scénu Přiletí Captain Marvel a zachrání den. Nebo že Thanose vyřídí Ant-Man jedním skokem a zvětšením se v místech, kam slunce nesvítí (což je teorie, která skutečně kolovala internetem). Nic takového se nestane. Naopak, roli tu má každý. Větší či menší. A závěr je ve svitu návratu k samému začátku a zároveň postrčení k začátkům novým. Jiným. Předání žezla, chcete-li.

Pokud bych měla hledat negativa, našla by se. Samozřejmě. Vzhledem k hlavnímu dějovému schématu nápravy napáchaných škod se v příběhu najdou nedomyšlené střípky a něco možná nedává zpětně smysl, ale v zásadních bodech film šlape na plné obrátky jako dokonale promazané soukolí, které spravují velmi pečliví strojníci. Jediná výhrada padá na hlavu Thanose, jenž byl oproti tomu, co předváděl v Infinity War tak nějak zploštěn. Byť jeho jednání opět dává smysl, postava je stále dostatečně komplexní a svým protivníkům značně zatopí i tentokrát. Víc negativního toho nemám. Jen chválu a touhu si to celé dát co nejdříve ještě jednou. A ke konci zase zatlačit slzy smutku a nostalgie.

Lucie Opltová zatiaľ tento film nehodnotil/a.
Verdikt: Avengers: Endgame jsou skutečně velkolepě precizním uzavřením jedné dekády a 22 filmů do tříhodinové, epické mozaiky. Technicky (efekty ukazují, co vše je dnes se CGI možné) je film samozřejmě vypiplaný do posledního detailu. Veze se na vlně očekávání a nostalgie. Přitom ale dává fanouškům plnou náručí přesně to, po čem touží. Uzavírá některé debaty, které se na základě filmů vedly (vězte že hned několik geekovských fantazií je zde splněno měrou vrchovatou), nebojí se ale dělat nejen dílčí změny ve vzhledu postav, ale opravdové kotrmelce. Dějové, charakterové, zkrátka všechny. O tomhle filmu se bude ještě hodně mluvit. Používá totiž ty na první pohled nejlacinější způsoby, jak navázat na předešlé události, přičemž se mu nějakou záhadou daří být nepředvídatelný a jedinečný. Skutečně jsem se snad poprvé o některé hrdiny bál. Protože jsem nevěděl, kdo přežije. A místy jsem byl opravdu překvapen. A ten závěr? No, na ten si počkejte do kina. Je to síla. Jako celý tenhle film. Marvel mě někdy i nebavil, vadila mi šablonovitost většiny sólovek. Tady to neplatí. Tohle mě dostalo. Kevin Feige a Russoové dokázali nejen splnit, ale dost možná i předčit očekávání. A to rozhodně není málo. Pokud máte rádi MCU, sednete si na zadek…

KOMENTÁRE

Zatiaľ nebol pridaný žiadny komentár.