Kdo je Quentin Jerome Tarantino ?

Pro někoho Bůh, pro někoho kontroverzní filmař, se zálibou ve vyčerpávajících dialozích a násilí.


"Cesta spravedlivého ze všech stran lemována jest nespravedlností, sobectvím a tyranií lidské zloby. Požehnán buď ten, kdo ve jménu lásky a dobré vůle vyvede slabé z údolí temnoty, neb ten jest skutečným pastýřem a spasitelem zbloudilých dětí. A já srazím k zemi mocným trestem a divokým hněvem všechny, kdo se pokusí otrávit a zničit mé bratry. A když uvalím svou mstu na tebe, seznáš, že jméno mé je Bůh…“ (Ezekiel 25:17)

 

Za pár dní do našich kin vstoupí jeho nový film. „TENKRÁT V HOLLYWOODU“ (2019). Bude o fiktivním herci, opravdovém vrahovi a jeho oběti. Připomeňme si proto, kdo je Quentin Tarantino.

 

Narodil se 27. března 1963 v Knoxville (Tennessee, USA) zdravotní sestře Connie McHughové a herci Tonymu Tarantinovi. Ten je opustil ještě před jeho narozením, takže ho matka vychovávala s nevlastním otcem. Od dětství miloval vyprávění příběhů. Svojí „kreativitu“ dával najevo neobvyklým způsobem: psal matce ke Dni matek smutné příběhy, ve kterých umírala, a on jí říkal, jak je z toho smutný.

 

Nenáviděl školu. Veškerý volný čas trávil sledováním filmů nebo čtením komiksů. Jediný předmět, který ho bavil, byla historie, protože mu připomínala filmy. Později začal navštěvovat dramatické kurzy a divadelní společnost. Rád uvádí, že filmovou kariéru začal jako uvaděč v kině, pak v pornokině, na což je náramně hrdej, a pak teprve následovala pověstná videopůjčovna VideoArchives, kde mezi stovkama videokazet sbíral inspiraci. To byla jeho pravá filmová škola. Diskutoval s kolegy a zákazníky a potkal Rogera Avaryho, sdílejícího stejnou filmovou vášeň. Následně společně pracovali…

 

„Když se mě lidi ptají, zda jsem chodil do filmové školy, odpovídám, že jsem chodil na filmy.“

V roce 1987, po třech letech práce (a s rozpočtem 5000 $) natáčí „MY BEST FRIEND'S BIRTHDAY". Z původně 70ti minutovýho filmu se zachovala jen část (necelých 37 minut). Zbytek shořel při požáru filmové laboratoře. Snímek se později stal předlohou pro scénář k filmu Tonyho Scotta „Pravdivá romance“ (1993).

 

 

„GAUNEŘI" (1992) - původně levná, černobílá gangsterka se díky finanční podpoře Harvey Keitela (scénář se mu líbil, tak se stal producentem) točí barevně a s profesionálními herci. Rafinované a drsné vyprávění, silné dialogy (slovo fuck zde zazní 272x). Film má úspěch (vydělává desetinásobek) a stává se z něj kultovní záležitost. V roce 2006 vychází dokonce jako videohra! (Reservoir Dogs)

 

Tarantino poté pracuje na dvou scénářích… O "Pravdivé romanci" už řeč byla. Ten druhý byl k filmu Olivera Stonea "TAKOVÍ NORMÁLNÍ ZABIJÁCI" (1994). Oba prodává za mrzký peníz, navíc bez šance zabránit úpravám scénářů. Proti Scottově úpravě filmu neměl námitky, ale na rozsáhlých zásazích do scénáře od Stonea nenechal nitku suchou. Veřejně vystoupil proti jeho přepisu a nechal svý jméno z filmu odstranit.

 

Každopádně získává v Hollywoodu respekt. Odmítá nabídky na psaní scénářů pro „Nebezpečnou rychlost“ či „Muži v černém“ a místo toho vyráží za inspirací do Amsterdamu.

 

Dostal totiž nabídku na další film, podpořenou rozpočtem 10 milionů $. Přidává se k němu Roger Avary a rodí se kult největší. Za „osmičku“ natáčí „PULP FICTION: HISTORKY Z PODSVĚTÍ“ (1994), multižánrovej opus, ve kterým se skáče sem a tam v prostoru i čase a kterej fascinuje kombinací starejch filmovejch příběhů s moderním stylem natáčení. Přesně ve stylu Tarantinovi myšlenky, že by filmaři měli mít při budování příběhu stejnou svobodu jako spisovatelé, vypráví víc příběhů, do kterých navzájem promlouvají postavy. Tři paralelní děje, který se protnou, parádní dialogy, hudba, obsazení…Kromě nadšení diváků i kritiků přichází Oscar za scénář.

 

 

Říká se, že nevstoupíš dvakrát do stejný řeky. Pro Tarantina to byl (poprvé) roku 1997 - „JACKIE BROWN". Každej čekal filmovej trhák, bohužel umírněný krimi drama, kterým se proplétá Tarantinovská romantika prostě obecenstvu nesedla. Tarantino na neúspěch nereagoval.

 

 

Odmlčel se a v roce 2003 vychází „KILL BILL“. Čtyři hodiny plný krve, bojových scén, tarantinovských dialogů a černýho humoru musí být nakonec rozděleny do dvou dílů. Nápad na „zabití Billa“ se zrodil v baru během natáčení Pulp Fiction mezi Quentinem a Umou Thurman. Když se potkali v roce 2000 na oscarové párty, Tarantino slíbil, že s nápadem pohne a že jí dá scénář jako dárek k narozeninám. Film zaznamenal celosvětovej úspěch, ale také přinesl důkaz, že jeho filmy nejsou pro každýho. Ovšem ti co chápou, že pomsta je pokrm, kterej je nejlepší servírovat za studena.

 

 

Jistě mají pochopení pro jeho touhu točit si to, co chce a jak to chce. I kdyby se to líbilo jen hrstce diváků. „GRINDHOUSE: AUTO ZABIJÁK“ (2007) byl plnej dialogů, pomalu se rozjíždějících scén, tanečních scén, výbornejch auto honiček a kaskadérskejch kousků. Taková oslava všeho, co má rád. Hraje si s divákem…, ale většina na tyhle hrátky sere, což se projevilo i na tržbách. A sám Tarantino? Prý jde o jeho nejhorší film!

 

 

To „HANEBNÝ PANCHARTI“ (2009) už byli „jiný kafe“. Střídání žánrů (přesně podle stylu svýho oblíbenýho režiséra a scénáristy Howarda Hawkse, který vynikl žánrově neuvěřitelně pestrou filmografií. Do filmu vložil parádní kraťas „PÝCHA NÁRODA“, kterej dostal na starost Eli Roth (s bráchou), objevil svýho dosud nejzajímavějšího záporáka (Christoph Waltz - premiéra v americkým filmu a hned Oscar!), dialogy v angličtině, němčině, francouzštině, italštině, ale hlavně osobitej návod, jak nakopat náckům prdel. Není divu, že mu to lidi žrali.

 

 

„NESPOUTANÝ DJANGO“ (2012) už sází na jistotu. Parádní námět z prostředí americkýho otrokářství, hvězdy jako je Leonardo DiCaprio (ve svý první záporný roli), Samuel L. Jackson (a jejich pátá spolupráce), nebo (tentokrát už otrkanej), Christoph Waltz (2x Oscar - vedlejší herec, scénář), největší rozpočet (100 milionů $), největší tržby (425 milionů $), nostalgický Franco Nero. Dokonalá pocta spaghetti westernům!

 

 

Osmým filmem bylo „OSM HROZNÝCH“ (2015). Humbuk kolem něj se spustil ještě před premiérou. Na internet totiž unikla kopie (zřejmě jedna z těch pro akademiky a novináře). Jak typické pro tento snímek. Původně totiž vůbec neměl vzniknout, jelikož v lednu 2014 neznámý viník ze štábu zveřejnil na internetu scénář a Tarantino dal film na dobu neurčitou "k ledu". Ohlasy ale byly velmi pozitivní, takže scénář upravil a film přece jen natočil. Western, odehrávající se v zimě po občanské válce, sleduje osm cizinců, kteří našli útočiště před vánicí na dostavníkový zastávce v horským průsmyku. V jedný místnosti si pak banda lotrů vypráví příběhy, který můžou, nebo nemusí být pravdivý. Westernový komorní drama s rozpočtem 44 milionů $ si na sebe bezpečně vydělalo, ale recenze nebyli jen pozitivní. To pranic nevadilo Ennio Morriconemu, který si dokráčel pro „Plešouna“ za hudbu.

 

 

Z toho všeho mi vyplývá, že letošní „TENKRÁT V HOLLYWOODU" musí být (zákonitě) hit jako prase! Ale o tom už brzy na jiným místě…

Quentin Tarantino si ve svých filmech vždy střihne alespoň malou roličku, občas z plátna slyšíme jeho hlas a jednou (Hanební pancharti) jsme mohli vidět jen figurínu. Největší part (pan Hnědý) odehrál v Gaunerech. Důvodem byl určitě malý rozpočet. Jeho filmy jsou plný odkazů na starý, většinou neznámý filmy. Téměř nikdy nezapomene připomenout svou úchylku zvanou „foot fetish“. (Ano, proto je záběrů odhalených či holých nohou v jeho filmech požehnaně).

 

Mně osobně se nejvíc líbí jeho cit pro „druhý“ (John Travolta) a „první“ (Christoph Waltz) příležitosti. Kromě (výše uvedenýho) Howarda Hawkse obdivuje třeba italskýho mistra hororu Daria Argenta a (nepřekvapivě) se snaží alespoň trošičku jeho umění vecpat do každýho svýho filmu.

 

 

Je velkej kámoš Roberta Rodrigueze, se kterým často filmově blbnou. Robert si nechal za zkomponování hudby k filmu „Kill Bill 2“ zaplatit 1 dolar. Tarantino řekl, že mu to oplatí tak, že se ujme režie jednoho segmentu filmu „Sin City" (2005) za stejnou částku. Má také blízko k Paulu Thomasovi Andersonovi, Kevinovi Smithovi nebo Harvey Keitelovi. Jeho nejoblíbenější zpěvák je Elvis.

Všechny fandy by mohla potěšit kniha „TARANTINO: RETROSPEKTIVA“, kterou napsal Tom Shone a vyšla loni i u nás. Spíše než samotnému Quentinovi, se věnuje režisérské práci, obsahuje spoustu fotek, pohledů do zákulisí a historek z natáčení, takže zjistíte, nejen jak vznikal film, ale také jak se rodili kultovní scény.

Tvrdí se, že měl románky s řadou žen, včetně Miry Sorvino, Sofii Coppola, Allison Anders, Kathy Griffin, Umy Thurman a Didem Erol. Svatbu neplánuje, protože chce stále točit filmy. Má jich být deset. Devátý klepe na dveře… nezbývá tedy moc času, než si naposledy vychutnáme cigáro značky Red Apple.

František Jukl (Fr) hodnotí: 100%

Reklama

KOMENTÁŘE

Zatím nebyl přidán žádný komentář.