Jeden z nejschopnějších režisérů současnosti (i minulosti - přecijen už mu je 76 let, ale tak svěží film jako je Vlk z Wall Street nějaké zaprděné dědkovství vyvrací), Martin Scorsese, řekl v rozhovoru pro Empire: "Nekoukám na ně. Snažil jsem se, ale prostě to není kinematografie. Upřímně, i když jsou dobře udělané a herci ze sebe v daných podmínkách vydávají to nejlepší, srovnal bych je se zábavními parky. Nejde tu mluvit o kinematografii, kde se lidské bytosti snaží přenést emocionální, psychologické zkušenosti k jiné lidské bytosti."
- a diskuze byla na světě.
Četl jsem článek na Moviezone, kde se fanboy Marvelu KarelR (který se i ženil v kostýmu Kapitána Ameriky) snažil mírně srazit tento výrok, aniž by se zamyslel nad tím, o čem doopravdy mluví.
Musím dát KarloviR za pravdu v tom, že Marvel není jediný, kdo v historii filmu těžil z nějakého opakujícího se schématu. Byly zmíněny filmy Chaplina. To je ale argument nevalné váhy, protože to jsou filmy poměrně rozkošné a hravé.
Marvel si však o kritiku říká více, než jiné filmy právě kvůli svému nebezpečnému vlivu a zahleděnosti do sebe samé.
MPAA kontroluje explicitní obsah ve filmech a nutí filmaře cenzurovat vlastní díla, aby byla vůbec puštěna do kin. Dle mého by se nemělo kontrolovat násilí, ale kvalita. Marvel produkce šíří degeneraci více než třeba takový Trierův Jack Staví Dům nebo Joker.
Filmy jsou jednak entertainment (zábava) a druhak cinema (umění). Ideálně by se mělo skloubit jedno s druhým. Ideální film baví a ještě divákovi něco zprostředkuje/obohatí ho. Scorsese celou svou kariéru věnuje podmětným filmům (Taxikář, Mafiáni, Casino, Gangy new Yorku, Prokletý Ostrov, Silence...), takže jistě není nadšený, že lidi ujíždí na nevkusné schématické splácanině v době, kdy je spíše třeba lidi zkultivovat a vzdělat. Disney však dlouho dokazuje, že chce vydělat, nikoli obohatit! To studio nedělá autorské projekty, ale hnusné sračky pro co nejširší většinu a bohužel, většina je blbá. Je to očividné - podívejme se kolem sebe! Jaká videa jsou v trendech na youtube? Jaká hudba je nejpopulárnější? Jaké filmy jsou nejpopulárnější? Jak dopadly volby? Lze jít více do detailů a sledovat, jak je většinou lidé vyjadřují a jak jednaj. Spolužák měl spolubydlícího, kterej neustále hrál na notebooku League of Legends. Jednou se uráčil mu stáhnout GTA V, ale on to stejně nehrál, protože to pro něj bylo moc náročný. On nechtěl hru s příběhem a cut scénama. Nechtěl hru, u které musí dávat pozor a která je nějakým způsobem obsáhlá. On chtěl hrát furt to samý dokola. Chtěl něco intenzivního, rychlýho a schématickýho. Něco, na co je zvyklej. Vypovídá to mnoho o jeho smýšlení, jenž se promítá i do spousta dalších vrstev života. Tohle byl jen malý příklad. Podívejme se na to, jak lidi argumentují: "100 lidí 100 chutí a každému se líbí něco jiného," jakoby nešlo rozlišit třeba kvalitní narativ od nekvalitního...
To udělala postmoderna, která všechno relativizovala, ačkoliv pravda by se relativizovat neměla. Ten, kdo nehledá pravdu, si nezaslouží na světě co dělat (z hlediska filosofického). Člověk má potenciál, kterého by se měl snažit dosáhnout. Pro dobro své i dobro ostatních, kteří s ním prostor sdílí. Většina lidí ale jenom hloupne, přebírá slabošsky konformistické fráze, neuvažuje a pravdu rozhodně nehledá. Radši se chytí jim vyhovující lži.
Na této ovčí tuposti se vezou filmy Marvelu, které svým konceptem nedělají nic šlechetného. Spíše přilejvají benzín do ohně. Častokrát s lidmi diskutuji, ale oni přehlíží argumenty a dodržují pravidla logiky asi stejně jako ty jejich oblíbený filmy. Jak jen s tímhle pracovat?
Nutno dodat, že všechny Marvel filmy nejsou špatné. Cap 2 a Iron Man 3 jsou náhodou docela slušný, ale většinou je to bída. Doctor Strange může být rád za svojí jednu astrální scénu, která je vizuálně dokonalá (aby ne, kde jí pro Marvel vytvořili umělci), ale po stránce příběhu je to otřes. Celému tomu superhrdinskému sraní vévodí Black Panther a Captain Marvel. To jsou špatný filmy i na poměry Marvelu, který se většinou drží někde na úrovni strašně ftipné digitální omalovánky ala Strážci Galaxie. Oba díly natočil James Gunn, který tu látku obohatil o svůj panicky dětský smysl pro humor. Celé to niterně obtěžuje ty, jenž mají vkus a intelekt a kazí ty, jenž tímto neoplývají (ačkoliv by mohli, kdyby jevili zájem o něco hodnotnějšího).
James Gunn se ale k výroku Martina Scorsese vyjádřil tak, že je smutný, že soudí jeho filmy, aniž by je viděl. Scorsese sice řekl, že se na to snažil koukat, ale nemohl. Můžeme předpokládat, že jich viděl jen pár, ale taky můžeme předpokládat, že takový člověk oplývá dostatečným vhledem, aby rozklíčoval elementární základ těchto filmů. Ne, Jamesi Gunne, ty jeden ohavný panici, on nepotřebuje vidět tvé filmy, protože nejsou nikterak zvlášť jiné (nebo lepší) od zbytku Marvel produkce.
Režisér trilogie Godfather nebo Apocalyps Now, Francis Ford Coppola (80 let), už dlouho nenatočil nic velkého a zdá se, že neudržel krok s dobou tak jako stále svěží Scorsese. Podpořil však jeho prohlášení svými slovy:
"Když Martin Scorsese říká, že Marvel filmy nejsou kinematografie, tak má pravdu, protože my očekáváme, že se z umění něco naučíme, očekáváme, že budeme obohaceni, osvíceni nějakým věděním nebo inspirováni.
Těžko lze nabýt poznání z jednoho a toho samého hloupého filmu, který v různých variacích běží v kinech 3x do roka. Martin byl laskavý, když řekl, že to není umění. Neřekl, že je to opovrženíhodné, což jsem právě řekl já.
Šéf studia Disney Bob Iger se nechal slyšet, že mus slova těchto režisérů připadají neuctivé k lidem, kteří na Marvel filmech pracují (což je naprosto zcestný argument) a podotkl, že Black Panther jistě snese srovnání s filmy Scorseseho a Coppoly. Ne nesnese. Ten člověk očividně ví o kvalitě kulový a udělal by líp, kdyby se neztrapňoval.
Marvelovky nejsou jedinými zavrženíhodnými filmy, ale momentálně si zaslouží nejvíce kritiky, protože čuchají vlastní prdy, ačkoliv umělecká hodnota těch filmů je nonexistentní.
Zbývá se ptát: "A čemu to vadí?"
Nemyslím si, že by měl být problém v čisté zábavnosti (entertainment) nebo jednorozměrnosti snímku. Mission Impossible: Fallout nebo John Wick 3 jsou taky jenom zábavné akční filmy, ale přesto mají něco navíc. Jsou poctivé a opravdové. Jedna série důstojně zpracovává kaskadérské kousky a druhá chronologie bojů. To dělá akci mnohem působivější a intenzivnější než ten CGI bordel, kterej zvedá ze židle jen ty, co propadli fanboyství kvůli nezdravé míře panictví (a panictví, to je hlavně duševní stav). Endgame nevzbudilo emoce kvůli kvalitě filmu, ale kvůli hype trainu, jenž se tu 10 let budoval.
Je třeba si uvědomit, co Marvelovky popularizují (nevkus a hloupost), čímž se vpíjí do smýšlení lidí. Není to šlechetné, úctyhodné ani dobré. Je to zavrženíhodné a jen tak to nezmizí. Je to takový začarovaný kruh. V kapitalismu poptávka určuje nabídku a dokud lidi budou konzumovat hovna, tak jim Marvel opět rád sedne svojí rudou prdelí na bradu a vytlačí jim jedno další přímo do hrdla (a ještě si za to od vás nechá zaplatit).
Scorsese ty filmy přirovnal k zábavnímu parku, což by prý nevadilo, kdyby nepožíral všechno ostatní. To je poměrně zásadní! Marvelovky nejsou autorské filmy. Mají jistý výraz, kterým se snaží trefit do nevkusu co nejširší skupiny lidí, kteří jsou na ten výraz zvyklí, chtějí ho, jako ten spolužákův spolubydlící chce neustále hrát jenom LoLko. Ten výraz pomáhá Disneymu vydělávat prachy a právě tenhle výraz přebírají mnohé další studia a aplikují ho na své filmy. To je to požírání: (F&F, Piráti z Karibiku 5, IT part 1 + part 2 , Star Wars 8, Justice League, Suicide Squad, Wonder Woman, Aguaman, Shazam, X-Men Apocalyps + Dark Phoenix...)
Nakonec to dopadá tak, že studia se bojí experimentovat a radši se drží jistoty tohoto výrazu. Vyžaduje to velké úsilí tvůrčího týmu, aby přemluvili hlavouny ze studia, aby projekt vypadal jinak. Studio si pak od huby urve 50 milionů a tvůrčí tým natočil originálního solidního Jokera, který momentálně utržil už půl miliardy.
Beztak ale takový Black Panther vydělal miliardu, zatímco Blade Runner 2049 se sotva zaplatil. O čem to vypovídá?
Mluvil jsem o začarovaném kruhu, o rozdílu mezi zábavou a uměním...
Rád bych se k tomu ještě krátce vrátil, protože nedávno mi bylo v diskuzi na netu řečeno Blbem, že pro chytré lidi už na světě není místo a že je rád za svojí průměrnost.
Ten Blb by se klidně mohl ptát: "A proč mě má nějaký umění zajímat?" nebo dokonce "Proč mě má vůbec něco zajímat?"
Jestliže je však člověk schopný se takhle ptát, tak je to s ním bída. V takové situaci lze předpokládat, že člověk nechce věnovat pozornost knize, ale radši se rozptýlit rychlou, levnou a intenzivní zábavou (memes, onlinové hry, youtube videa) a bude pro něj obtížné se z takové situace (já jí nazývám degenerací) dostat k něčemu lepšímu. Lepšímu? - to jakože jeden člověk může být lepší než jiný?! No ano, je tomu tak. Je to očividné. Dobrého člověka určují jeho jednotlivé kvality: Intelekt, Morálka, Vkus a Schopnosti. Úroveň těchto čtyř rovin osobnosti dělají člověka kvalitním.
K čemu to ale všechno? Proč se na to nevykašlat? To všechno proto, aby se jedinec postaral co možná nejlíp sám o sebe a byl cenným článkem společnosti, která může dokázat velké věci. Zním jako idealista, ačkoliv se považuji za realistu a myslím, že to k ničemu pěknému nespěje. Lidi hltají filmy o záchraně světa a přitom samy přispívají k úpadku. Krize jsou v běhu a se světem to zatočí. Připadá mi, že už žijeme v jisté zvláštní variaci dystopie, jejíž neduhy jsou však poměrně kryté.
V dystopii rozhodně bližší Huxleyho "Konci Civilizace" než Orwellově "1984".
Orwell se bál toho, že budou zakázány knihy, zatímco Huxley se obával toho, že nebude důvod knihy zakázat, protože o ně lidé ztratí zájem.
Orwell se bál těch, co skrývají informace, ale Huxley se bál těch, jenž nám dají tolik informací, že by nezbylo než být arogantní a egoističtí.
V 1984 jsou lidé zmanipulováni strachem, zatímco v Konci Civilizace jsou zmanipulováni rozptýlením.
Nepřipomíná vám to něco?
Věřím však, že pokud by se úroveň kvality lidí dnešního světa zvedla, tak by lidé mohli žít mnohem spokojenější a hodnotnější životy. Kvalitní člověk pomůže mně, jako členu své společnosti, protože se postará o to, že já budu sdílet prostor s někým, na koho se mohu spolehnout a kdo nebude jen obtížným škůdcem/parazitem. Hlavně tím ale pomůže sám sobě, protože si s ním nikdo nevytře prdel.
Existuje odborná studie "Reading Literary Fiction Improves Theory of Mind" od Davida Comera Kidda and Emanuele Castano. Píše se tam, že příběhy (obzvlášť ty knižní) mohou změnit chemické pochody v mozku. Na The New School v NY zjistili, že beletrie posiluje smysl pro empatii, protože člověk namáhá svou mentalitu, aby postavám porozuměl (samozřejmě musí jít o kvalitní literaturu). Kvalitní příběhy mají socializující vliv, protože nás učí o emocích jiných lidí (krom jiného vědění, jenž je v nich obsáhlé) a umožňují nám s nimi soucítit.
Vzdělaná a empatická společnost je největším nebezpečím pro totalitní režim.
KOMENTÁŘE