Stalker pojednává o místě v Rusku, které má jakési zvláštní schopnosti. Není jisté, proč tomu tak je. Někdo tvrdí, že tam spadl meteorit a někdo, že si tam "udělali piknik" mimozemšťané a to, co po nich zůstalo je pro lidi k podivu stejně jako pro zvířata v lese to, co tam zanechali lidi.
Hlavní postavou je samotný Stalker, muž, který ví, jak se v zóně pohybovat, jelikož je to místo, které nepropustí každého, místo, do kterého je třeba přicházet s pokorou, je to místo, které mění svou podobu a odráží povahu lidí, kteří do ní vkročí.
Stalker za peníze provádí zónou ty, jenž chtějí dojít k tajemnému místu ve středu, které je prý schopno splnit to nejniternější lidské přání. Stalker říká, že se mu zdá, že zóna propouští ty, jenž ztratili naději a on sám tam vodí ty, jenž jí podle něj nemají. Přesto tam ale nedojde každý, protože Stalker nikdy přesně neví, koho do zóny vede.
Kamera je asi největší atrakcí filmu. Jednak snímá impozantní prostředí zóny a druhak je poetická (otec Tarkovskyho byl básník) svou táhlostí a střídmostí. Neupírám filmu jeho estetickou úroveň a atmosféru, která je však zabíjena dalšími aspekty filmu.
Těch několik málo dialogů jedné ze tří filosofujících postav (humanista/spisovatel, vědec/profesor, věřící/stalker) nečiní děj toliko plný, jak mnozí tvrdí. Přitom by na naplnění prostor byl. Film je to poměrně tichý a po celou dobu jsem měl pocit, že neříká tolik, kolik by říkat mohl, ačkoliv na to čas je (2:40). Psychologie postav je nedostatečně vykreslena a celý děj se postupně rozpadá. Měl jsem pocit, že ten film je jako profesor, který je pravděpodobně sečtělý a inteligentní, ale nemá ponětí o tom, jak své nabyté vědění předat studentům. Tím samozřejmě selhává na rovině své samotné profese a je špatným přednášejícím.
To budu demonstrovat na účitých bodech děje, takže SPOILER ALERT po zbytek odstavce:
Když muži dojdou do tajemné komnaty, tak spisovatel své přání nevysloví a pronese, že se člověku nesplní to, co si přeje vědomě, ale to, co ani pořádně neví, že si přeje. Jestli dobře chápu - To magické místo v zóně, které prý umožní člověku splnit si jeho nejniternější přání za předpokladu, že ho dokáže zformulovat, je k ničemu, protože toho člověk nikdy schopný není. Spisovatel tedy nepoznal, kým doopravdy je a rozzuřil se na Stalkera, který mu naopak říkal, že musí být úžasným člověkem, protože ho zóna propustila až do svého středu. Nechápu, proč má být úžasný. To film nijak neukáže, což je bída. Spíše se mi zdá, že je to sketa. Na začátku filmu řekl, že na celé planetě ho zajímá jen jeden člověk a to on sám, ačkoliv je stejný ničema jako všichni ostatní. Navíc pije.
„Jste opilý?“
„To ne. Jenom jsem se napil jako polovina národá. Ta druhá je opilá včetně žen a dětí.“
Profesor pak z ruksaku vytáhne bombu a chce odpálit to místo, protože se se svou racionalitou obává, že do komnaty bude Stalkerem zaveden někdo nečestných zájmů, někdo zlý, kdo uškodí světu. Profesor to nakonec však neudělá. Nevím proč. Možná proto, že komnata plní jen ty nejniternější přání, ale na to bych na jeho místě nesázel. Dalším důvodem může být Stalkerův proslov.
Ten mě svou povahou štval, protože figuruje jako silně věřící člověk. Tarkovskij byl silně věřící, takže tam tuhle rovinu silně komponoval, ale mě to vždycky přijde tak nepoužitelné (smýšlení věřícího člověka projektované do díla samotné dílo sráží). Stalker se složí a naříká, že ho žene jenom touha dělat lidi šťastný a dávat jim naději. Že nenachází smysl v ničem jiném, než v tom, vodit lidi na toto místo, které když bude zničeno, tak on ztratí svůj smysl.
Všichni se nakonec vrátí a Stalker své žene celý zlomený tvrdí, že dnes už nikdo nevěří, že dnes už nemá smysl nikoho do zóny vodit a tedy i on je zbytečný.
Rozpočet byl až moc nízký na předvádění nějakých atrakcí a tak se na ně jenom hraje. Postavy tvrdí, že zóna reaguje na ty, jenž do ní vstoupí. Mění se a reaguje vždy jinak - podle osobnosti vstupujícího. Ve filmu se o tom promluví, ale téměř vůbec to není demonstrováno. Představme si film, ve kterém se tvrdí, jak je úhlavní záporák mocný a hrůzný (Voldmort), ale nikdy ho neuvidíme nic hrůzného udělat a nakonec ho prostě hlavní hrdina porazí
Mně pak přijde, že věrohodnost filmu je tím podkopána. Obdobně je na tom Stalker. Prostředí zóny je nasnímáno pěkně, ale magicky nebo nebezpečně nepůsobí, ačkoliv to film divákovi chce evokovat. Není možno nahlédnout do jejího vnitřního řádu. Sci-fi žánru se to téměř nedotýká a mysteriózno vyzní do prázdna. Funguje jen ta poetika. Z narativního hlediska je to chabě vedené, bez stavy pevných základů a ani té komplexnosti tam tolik není.
Teď ještě: Já nechci ten film doslovný. Chci ho plný a soudržný, ale byl jen poloprázdný a rozpadlý. Tak mě napadá, že to takhle dopadá, když básník píše beletrii. Ten totiž oplývá poetickým myšlením, nikoli tím prozaickým, takže mu chybí smýšlení, díky kterému byl třeba Jaroslav Havlíček schopný postavit a rozehrát tak komplexní psychologický děj románu Neviditelný, který je na všech svých úrovních dokonale zpracovaný a přitom dobře uchopitelný. Takhle to má vypadat. Tarkovsky nám natočil jenom hezký obrázky. Díky týpku.
KOMENTÁŘE