Ang Lee má za sebou řadu rozmanitých a dobrých filmů, z nichž některé už jsou notoricky známé. Možná právě proto a proto, že má oscara mu nikdo neřekl, že to, na čem právě dělá, je sračka.
Gemini Man je námět z devadesátek a pokud tvůrce chce prezentovat jisté technologie a posouvat hranice kinematografie, tak by to měl dělat na nosném základě, nikoli na fraškoidní nudě, které není hodno věnovat pozornost.
Will Smith hraje nájemného vraha, který je samozřejmě prezentován jako dobrý člověk, který má za to, že jeho cíle jsou hrozbou veřejného míru. Už kvůli tomuhle bych scénář spálil a zakázal komukoliv plýtvat energií na něco takhle naivního. Starý Will Smith končí v agentuře, která se ho pokusí zlikvidovat, protože najednou dostal echo, že jeho poslední cíl nebyl bio-terorista, ale vědec zabývající se genetikou. Agentura proti tomuto esu neuspěje s řadou vojáků a proto pošle jeho mladší klon - Tak o 30 let mladšího Willa Smithe.
Ti spolu svedou pár soubojů a starý Will se pokusí přesvědčit svou mladší verzi, aby jim pomohla se dostat k agentuře. Mladý Will je ale zprvu paličatý a odmítá přijmout věci, které jsou zcela očividné. Starý Will tedy několikrát během filmu žvaní něco o tom, jak lituje sám sebe, že si vybral tuhle cestu a že si nese své břemeno a že on má ještě šanci si vybrat jinak a neudělat stejné chyby a bla bla bla. Hluboké promluvy o pocitech takto odfláklé postavy (a scénáře) nemají údernost a nepadnou na úrodnou půdy. Diváka se to sotva dotkne. Pravděpodobně ale o diváka nejde. Jde jen o to, aby se proneslo pár vět, které má divák odkejvat a film se může posunout dále...
Příběh očividně není tahákem tohoto filmu, ale stejně jsem považovat za důležité říci, jak bídně si na tom scénář stojí, protože tím snižuje zábavnost filmu a náročný divák může být o to více otravován nebo nuděn.
Lákadlem mají být technologie:
Jednou z nich je vysoký počet snímků za vteřinu - přesně 120FPS (frames per second). Normálně mívá film cca 25FPS, což je frekvence, kterou zhruba vnímá lidské oko. Čim více snímků za vteřinu, tím více pohybu v jedné vteřině a tím se zdá pohyb plnější a plynulejší. Ang Lee říkal, člověk vidí víc, což by v akčních sekvencích měl ocenit. Je pravda, že v počítačových hrách člověk pozná rozdíl mezi 30 a 60 fps, protože se hra zdá o stupeň plynulejší, což je nezbytné třeba v progamingu, kde záleží na reakcích. Ve filmu to ale nemá smysl. Snad i kvůli jisté umělosti, kterou to sebou nese. Je však zbytečné se o tom bavit, protože většina kin není schopna promítat film v takové frekvenci, takže tvůrčí úmysl pana režiséra nebyl domyšlený.
Druhým tahákem je ta omlazená verze Willa Smithe. Nutno dodat, že ta nebyla pouze omlazená oproti původní předloze (podobně jako Samuel L. Jackson v nejhorším filmu marvelu: Captain Marvel, 2019), ale vytvořená kompletně digitálně. Smith tedy hrál mladší postavu 2x. Jednou na place a podruhé s motion-capture oblekem, který zachycuje pohyby a mimiku tváře do digitální podoby.
Digitální Will má několik záběrů, ve kterých kamera staticky stojí, snímá jeho tvář a divák si může potvrdit, že ten tam doopravdy není. Nechci tím říci, že by vypadal špatně. Špatně vypadá až v poslední otcovsko-synovské scéně v kampusu univerzity. Po většinu času, má opravdu dobrou texturu tváře a docela to funguje. Člověk, kterej se na to ale zaměří, tak nemá problém to poznat. Ve směs to žádné emoce nevzbuzuje.
Mě osobně koncept dvojrole jednoho herce přiliš nebaví. Obzváště tento koncept a obzvlášť s herce typu Will Smith, kterej vždycky "hraje" sám sebe. To není herec vysokého kalibru. Čtenář musí pochopit (pokud to ještě nechápe), že je obrovský rozdíl mezi ním a třeba takovým Joaquinem Phoenixem (Joker, 2019), který se specializuje na to, aby do role vtiskl něco "opravdového".
Poměrně se mi líbilo, jak byla dvojrole jedné postavy zkonceptována ve filmu Looper (Rian Johnson, 2012). Starou verzi hrál Bruce Willis a mladší Joseph Gordon-Levitt, který byl trochu namaskován, aby se jeho rysy podobaly rysům Willise. Takhle si můžeme užít role dvou různých herců. Shodou okolností je Looper taky film o nájemných vrazích a oproti Gemini Man je hravý a drsný. Navíc hodný uznání, protože za málo prachů vykouzlil hodně muziky.
Pokud divák chce vidět jenom dobrou akci a nezáleží mu na tom, kdo s kym bojuje, jestli má někomu fandit nebo jestli to má 30 či 120 snímků za vteřinu, tak bych ho stejně radši odkázal k filmům, které s akcí pracují lépe. Gemini Man totiž není film plný akčních scén. Řekl bych, že je akční jen z jedné čtvrtiny (zbylé tři čtvrtiny jsou plné špatných dialogů špatných postav). Každá další akční scéna je pak horší než ta předchozí. Za pozornost stojí ta první, která se rozjede za bílého dne v domě, kde kulky tříští dřevo a létají třísky a pak se přelne v honičku na motorkách, která je už značně digitální a vypadá jako počítačová hra. Nejlíp divák udělá, když si ze zvědavosti pustí nějakej sestřih, obětuje 15 minut a zbytku filmu se vyvaruje.
KOMENTÁŘE