V roce 2004 napsal Charles Brandt knihu „Irčan aneb Tak vy malujete kvartýry“. Líčí v ní osudy Franka Sheerana alias Irčana, chlápka ve službách mafie, kterého po jeho zatčení obhajoval. Měl tak možnost studovat soudní spisy, vést rozhovory s federálními agenty, ale hlavně získat důvěru stárnoucího mafiána. Není divu, že po této zajímavé látce sáhl Martin Scorsese. Využil tvůrčí svobodu, kterou nabízí studio Netflix a také rozpočet 159 miliónů USD. Vznikla 209 minut dlouhá, téměř dokonalá ukázka, jakým způsobem odvyprávět příběh.
Co vyzradit o ději životopisného filmu, který je natočen takřka podle skutečnosti? (Objevili se názory, které vyvracejí pravdivost Sheeranových přiznání. Nikdo doopravdy neví, co se s Hoffou onoho 30. července 1975 stalo. Jisté je, že ho od té doby nikdo neviděl). Klidně všechno…
Příběhem nás provádí Robert De Niro jakožto Frank Sheeran. Antihrdina, který dal přednost práci před rodinou a teď čelí stáří a bolesti osamocen. Poprvé se s ním setkáme v roce 2003. Už to má za pár, ale jeho vyprávění nás zavádí do druhé poloviny 20.století. Vypráví… o první vraždě, o opuštění manželky, o kšeftech… vážně, tohle ani nemůže být nuda! A pak Joe Pesci pronese: „Jeden náš přítel má trochu trable. Kdo? Jimmy Hoffa. Potřebuje někoho, komu může věřit…“. Díky Jimmymu se Frank poprvé dostal z průseru. Tedy díky jeho odborářský smlouvě. A taky díky právníkovi Bufalinimu. Tento okamžik byl zlomový pro další Frankovu kariéru, protože postoupil v zločinecké hierarchii o stupínek výš.
Asi by bylo dobrý vědět, kdo je ten Jimmy Hoffa, kvůli kterému vlastně film (asi teda) vznikl. Byl prezidentem amerického odborového svazu „Teamster“ a ve své době byl stejně populární jako Elvis Presley. Málo? Tak co třeba, že byl - po prezidentovi USA, druhým nejmocnějším člověkem v zemi? Já myslím, že takové představení stačí, ne?
A Frank se stává pravou rukou nevyššího odboráře a politika, jehož činnost je protkaná mafiánskými nitkami a postupuje výš ne o stupínek, ale o celý level.
Film má to tempo a švih! Vyprávění plný flashbacků, které navazují na další flashbacky je parádní a svým způsobem vtipný. Třeba popisky s datem a příčinou smrti, které se u některých postav objevují. Pak je tu „komentující“ ironický vtip, provázející celý film. Tedy – pokud to situace dovoluje. Hodně k ději řeknou dobové autentické zprávy, které vypovídají o lidech, se kterými nás Frank seznamuje, ale také o historických událostech, na kterých se nějakým způsobem podíleli jeho šéfové - volba a vražda Kennedyho, Zátoka sviní… Ovšem hlavním prvkem a vrcholem snímku je dlouhá sekvence, zachycující vraždu Jimmyho Hoffy. Tenhle úsek je filmem ve filmu.
Ozdobou snímku je obsazení, které má celkem logiku. Když do hlavní role obsadíte Roberta De Nira, který nesleze z obrazu – jakým způsobem získáte pozornost pro další, stejně důležitou postavu? Obsadíte Al Pacina! Tihle dva herci spolu hrají po čtvrté a zatímco jde o devátou spolupráci Scorseseho s De Nirem, s Al Pacinem točí poprvé. Perfektní je, že se k návratu z filmového důchodu nechal ukecat Joe Pesci a střihl si (pro něj) v mafiánském filmu naprosto odlišnou roli bosse. V menších rolích se objeví Anna Paquin nebo Harvei Keitel, který si zahrál mafiána Agela Bruna.
Kritici i diváci přijali tohle epické gangsterské drama s nadšením. Nebývale se shodují, že jde po Mafiánech (1990) o Scorseseho nejlepší film. Stejnou chválu sklízí scénárista Steven Zaillian, který ovšem svůj um a cit v přepisu adaptací prokazuje pravidelně (Moneyball/2011, Muži, kteří nenávidí ženy/2011, Schindlerův seznam/1993).
Přesto, že má film tempo a smysl pro humor, není určen publiku Babovřesk a podobných estrád. Ono se zde později hodně mluví, protože rozhovory vystihují atmosféru i vztahy. Jde o provázanost mafie s odbory a ostatními „běžnými“ záležitostmi, o kterých si obyčejní lidé myslí, že jsou zde kvůli a díky nim. Třeba politici. Kromě politiky jde také o životopis Franka Sheerana. Dozvíme se, že nebyl jen mafiánský řezník, ale dokázal se vypracovat z řidiče řeznický dodávky k odboráři tělem i duší. A že to byl dobrý a spolehlivý voják.
Velká část rozpočtu padla na zvláštní efekty. Tady se totiž omlazovalo. A hodně!. Třeba 80ti letý AlPacino hraje 40ti letého Hoffu a podobně jsou na tom i ostatní herci. A musím uznat, že ty omlazovací kousky jsou dokonalý. Jediné co se mi nezdá, jsou pohyby „starého“ těla. Ale třeba jen špatně vidím. Film má rating „R“. Občas se zde objeví rozstřelená hlava, aby se dostálo onomu způsobu „malování pokojů“. Ale spíš se tady drsně mluví. Často.
Závěr je – jak jinak, taky celkem dlouhej. Z mého pohledu tedy všeříkající. Když už Franka známe takhle dobře, asi můžeme vědět, kolik utratil za rakev. Tady bude záležet, jestli pro něho máte pochopení, nebo vás ta jeho osoba nebere. A že se defacto přiznal k této nevyřešené vraždě? Třeba, když s ním strávíte těch 200 minut (bez titulků), pochopíte.
KOMENTÁŘE