Skončila Hra o trůny, seriál Pán prstenů (zatím) v nedohlednu… radujme se, je tu ZAKLÍNAČ! Fantasy seriál na motivy stejnojmenné románové ságy, kterou navíc proslavila videoherní adaptace. Sám spisovatel Andrzej Sapkowski se na seriálu podílel jako kreativní konzultant.
Úvodní série Zaklínače je napsaná podle prvních dvou knih, které jsou povídkové. Možná proto mám dojem, že je vyprávění nesourodé. Prolínají se zde časové roviny a hodně věcí mi docvakne až ve čtvrtém dílu.
Někomu může být proti srsti, že se do této středoevropské tématiky pustili Američané, ale když si dáte všech pět dohromady a k tomu rozpočet kolem 10 milionů dolarů na jednu epizodu, musí vám vyjít velká snaha po velkolepé a dokonalé podívané. Nese to s sebou samozřejmě i drobná úskalí. Nejvíc asi lidi na fórech řeší Afroameričany v rolích lidí, elfů a trpaslíků...
Příběh je dobrodružný, občas vtipný, ale hlavně temný a místy hororový (navíc s trochou sexu). Zaklínači jsou mutanti s magickými schopnostmi, jejichž náplní práce je lov nestvůr. Ovládají bojové techniky (dokonale zachází s mečem) a loví příšery otravující lidem život. Hrdinou příběhu je Geralt z Rivie alias Bílý vlk, který se jako mnoho jiných dětí narodil nechtěn a podstoupil zaklínačský výcvik v Kaer Morhen. Zde je mu asi tak 100 let, takže zapomeňte na historky z dětství.
Servírovány nám jsou jiné dvě příběhové linie. Jedna se věnuje čarodějce Yennefer, se kterou bude mít Geralt komplikovaný a – hádkami i dějem – přerušovaný vztah. Ta druhá zase královské vnučce Ciri (Cirilla Fiona Elen Riannon z Cintry), ke které je připoután sudbou. Nechybí Marigold (trubadúr, který se neustále nachází v nějaké šlamastyce), Arci Mistryně Tissaia de Vries nebo statečný válečník Cahir.
Jak už bylo zmíněno, zaklínači se umí obratně ohánět mečem. Aby to zvládl také Henry Cavill, najali tvůrci na choreografii slovenského kaskadéra Vladimíra Furdíka, který se proslavil rolí Nočního krále ve Hře o trůny, se kterou je Zaklínač nejvíc srovnáván. Přiblížili se k sobě minimálně náklady. (Poslední GOT měla budget 15 mil USD na epizodu.) Ze stejné série přišli Howard Weaver (měl na starost prostředí) a David J. Peterson (zdokonalení jazyků provázející fantasy svět).
Je to temný, a protože se Geralt, stejně jako monstra, krve nebojí, občas i drsný. Nejsou zde žádný miloučký (fantasy) postavičky a místy je to ukecaný. Vlastně se tady mluví celkem dost. Asi proto, že si to můžou dovolit. Baví mě dialogy připomínající knihu. A když jsou navíc pronášený mocným hlasem Henryho Cavilla… Ten se mi v roli líbí a i díky němu (a sarkastickému humoru) je Geralt zajímavou postavou obohacující žánr fantasy. Navíc není na ničí straně.
Parádní je i Zaklínačův svět. Plný příšer, podivných lidí, králů, kouzelníků, nadpřirozených schopností a osudu. Nevyhne se přirovnání ke Středozemi nebo Západozemí (a Essosu). Ale zatím co na konci každé série Hry o trůny ve mně zůstal pocit uspokojení, tady mi k němu něco chybí.
Seriál musí oslovit všechny, tedy i ty, kteří příběh neznají. Bez debat je, že se v tomhle světě budou lépe orientovat diváci, kteří s ním už měli co do činění. Přestože se toho řekne celkem hodně, jisté věci kolem vztahu Geralta a Yen nejsou vysvětleny. Možná měli tvůrci strach, aby z toho nevznikla telenovela. I když se mi to během sledování zdálo zajímavé, teď, na konci se mi zdá, že roztrojením hlavní vypravěčské linie, ztratil příběh šťávu.
Čarodějka Yennefer (Geraltova femme fatale) možná ještě dostala slušnou porci času, ale princezna Ciri se svojí strastiplnou cestou mohla zůstat v pozadí a naplno jsme se jí měli věnovat až v další sérii. Líbil se mi vizuál, triky (draci moc hezký!), dialogy… Obsazení vesměs neznámými herci nevadí už vůbec. Stejně jako v kterékoliv jiné sérii, se nám brzy i oni vryjí pod kůži.
KOMENTÁŘE