Oba předchozí díly Johna Wicka patří k absolutní špičce žánrově spřízněných filmů díky dechberoucí, živelné a autentické akci. Keanu Reeves si zkrátka našel roli podobně ikonickou, jako byl před lety Neo z Matrixu. Jak se tedy povedla další část dosud velice úspěšné série o jednom nezastavitelném zabijákovi, jenž je nyní tzv. excommunicado – vyvrženec?
Filmy s Johnem Wickem dokonale gradují a podobně jako jeho představitel Keanu Reeves (který brzy oslaví pětapadesáté narozeniny) zrají jak víno. Třetí část je tedy nepřekvapivě mnohem víc nabušená opět nejen rozmanitější (ale i nápaditější) akcí, bojovým uměním s perfektně secvičenou choreografií a úchvatnými kaskadérskými výkony, ale také i mnohem bohatším výběrem barvitých lokací. Třetí část je tedy oproti druhé tím, čím byla ona oproti komorní jedničce, držící se “jen” v New Yorku. Tady se bude cestovat. A hodně daleko. Na řadu míst. A narozdíl od jedničky s dvojkou, nyní na vlastní pěst. Tedy pochopitelně ne tak docela. Zase. Jen mnohem víc než posledně. To je jedno…
Další věc, které se ze strany tvůrců dostalo zvýšené pozornosti není ani tak přímý děj (scénář prostě není nejsilnější stránkou téhle akční podívané, a ani by být neměl), jako spíš celá mytologie okolo společenství vrahů (která se sice stávala docela absurdní ve dvojce, kde to místy vypadalo že nájemný zabiják je každý druhý občan “Velkého jablka”), jež je ve vší přitaženosti krásně promyšlená a dodává snímku jakýsi punc osudovosti, jakož i následkům, jimž musí hlavní hrdina a staří i noví známí okolo něj čelit. Akce okořeněná nejen bojovým uměním, přestřelkami, ale tentokrát i nápaditým využitím prostředí (místy i toho živého v podobě zapojení psů či koní – těch nejen pro jízdu) je ale samozřejmě hlavní částí ledovce.
Což je super vzhledem k tomu, že s námi zřejmě tento málomluvný, prakticky nesmrtelný eltiní zabiják ještě chvíli zůstane. I přesto, že co do barvitosti prostředí, variabilitě a nápaditosti soubojů (pokud máte rádi psy, tak jako hlavní protagonista, postavu Halle Berryové a její vlčáky si prostě zamilujete) je třetí John Wick asi nejnabitější, trochu mu dochází dech ke konci, kdy finále působí v porovnání se vším mu předcházejícím tak trochu unyle. Ono se vlastně ani není čemu divit vzhledem k tomu, že se celý film žene k závěru v horentních návalech adrenalinu. V porovnání s vyvrcholením Johna Wicka 2 je to ovšem slabší bratříček.
Krom dějového prohloubení celého světa vrahů (kde se nám pomalu, ale jistě odhalují všeliké zákonitosti okolo bájné Rady a “toho, kdo stojí nad ní”), ale i jednoho velkého odhalení, majícího hluboké kořeny ve Wickově původu se i tentokrát autorům daří nebýt zbytečně vážní. Přestože Reeves stále hraje málomluvný stroj na zabíjení, který pro ránu nejde daleko (ostatně prostředí, kde mu po krku tentokrát jde prakticky každý, tomuto vyloženě nahrává), je zde prostor pro černý humor (scéna s noži v začátku filmu vyvolala svou brutalitou v kině až absurdní záchvaty smíchu), nadsázku a odlehčení. Místy se i docela slušně zahláškuje, čemuž nejlépe slouží charismatičtí Ian McShane a Laurence Fishburne. To vše je jedině dobře, protože přílišná vážnost by počinu mohla podrazit nohy.
KOMENTÁŘE