Na střeše: RECENZE

Když se ocitnu na premiéře filmu od českých nebo Slovenská tvůrců , vždy se mě zmocní fantastický pocit. Reálné dívat naši domácí tvorbu je nejlepší způsob, jak ji posouvat dál. Ať se děje, co se děje, vždy ji třeba podporovat - i když konkrétní projekt zklamal. Nejúžasnější však je, když z československé kolaborace vzejde opravdu povedený film, za který se nemusíme stydět, ba právě naopak něj můžeme být hrdí! Podařilo se něco takového Jiří Mádl s jeho druhým režisérským počinem?

Profesor Rýpara (Alois Švehlík) poskytne dočasné útočiště Song (Duy Anh Tran), mladému Vietnamci, kterého našel na střeše své bytovky. Nenápadný pán, který je rozzlobený na většinu světa, by nikdy netipoval, jak moc mu rozhodnutí zajít si na cigaretku změní život. Dokáží soužití? Bude to pro dvojici zdánlivě odlišných lidí vůbec mít význam, nebo si zbytečně otráví existenci?

Zní vám tato zápletka mírně povědomě? To asi každému. Podobný příběh byl totiž natočen už miliónkrát . Nejvíce ze všech se podle lidí plných předsudků podobá drama Gran Torino od Clinta Eastwooda . Lze taktéž vám přijde zvláštní, že toto je vůbec první aspekt filmu Na střeše , který popisuji, ale má to jednoduchý důvod. Chci to mít za sebou . Recenze totiž nemá být o tom, na jaký jiný počin se posuzována snímek podobá, kdo se kým inspiroval nebo proč to jednou bylo lepší než jindy. O čem však má být, je její kvalita.

Dělba podstatného od méně podstatného

Na střeše je téměř komorní drama s mnoha, opakuji, mnoha prvky komedie . Hned ze začátku je vidět, že režisér / scénárista Jiří Mádl svůj projekt pevně chytil do rukou a nebál se přizvat i ruce pomocné. Ty představuje například hlavní kameraman Martin Žiaran, jehož skvělá práce posouvá kvalitu o stupínek výše . Opět si jistě říkáte, že je zvláštní řešit kameru ještě předtím, než jsme se popovídali o základním bloku každé dramatu, kterým je příběh. Jak tomu bylo výše, i toto chci mít za sebou.

Jde totiž "jen" o věc vnějšího zpracování. Filmařství je samo o sobě uměním, ale v případě snímku Na střeše určitě není hlavním zájmem diváka. K tomuto vám možná napovídalo pojmenování "komorní drama," kterým jsem Na střeše označil. Cože to znamená? Ve zkratce jde o to, že takový druh filmu zaměňuje velkolepost za osobnost . Žádné velké scény a dokonce ani zbytečné plýtvání časem. Cokoli se na plátně děje, včetně samotného filmařství, je jen prostředek, který nám předává informace o intimních pocitech postav. A právě to novinku definuje perfektně.

Nedává to smysl, ale má to význam

Pokud čekáte, že v těchto odstavcích vám konečně prozradím něco víc z příběhu, opět se pletete. To se vůbec nechystám. Co dává smysl s výše popsanou definicí filmu Na střeše , je, že na příběhu z velké části nezáleží. Ono by vám to o samotném pocitu z jeho sledování i tak nic neřeklo. Jde tu o fantastické postavy. Dva lidé, kteří mají hloubku, se ocitli ve světě plytkosti a trpkosti . Nejde ani tak o způsob, kterým se se svými životními výzvami vypořádají (nebo se o to alespoň pokusí), jako spíše o to, co je k tomu dovede.

Přeceňování a podceňování sebe a ostatní, seberealizace, souvislosti s minulostí a dospívání k nějaké budoucnosti. Vypadá to tak, že psaní scénáři jde Mádlovi od ruky. Pokud se nad tím pořádně zamyslíte, opravdu není mnoho filmů, které jsou hnané postavami a jejich vnitřními pocity . Většina příběhů působí, jako kdyby si tvůrce vymyslel konec svého děje a pak zpětně přemýšlel, jak se do něj dopracovat. Nepochybuji, že Mádl to udělal podobně. Podařilo se mu však vytvořit iluzi, která se na plátně skvěle rozuzluje.

Vždyť i tak je to jedno, tak se alespoň zasměj

Největší sranda je na tom všem to, že začátek a konec děje jsou jediné věci, na kterých vůbec záleží. Samozřejmě mi dáte za pravdu, když vám řeknu, že v životě se ne vždy vše podaří. Vaše snaha prostě občas vyjde nazmar. Proč by to potom nemělo podobně vypadat i ve filmovém příběhu, který je předem hnaný postavami , tedy jistou mírou realismu? Lze taktéž si říkáte, že to zní tak, jako kdyby byl Na střeše dílem pesimisty. Opak je však pravdou.

Na hodně věcech, o které se postavy snaží, nakonec nezáleží. S kontextem příběhu to dává skvělou životní lekci, respektive jejich je hned několik. Ve zkratce nám film říká, že vždy třeba hledat jiné řešení, nesmíme se pozapomenout v minulosti a když něco nevyjde, možná to nakonec vůbec nevadí. Tyto vágní poučky tvoří skvělou souhru s množstvím opravdu lidského a upřímného humoru. Možná jsou tyto odstavce chybami, lze na nich nezáleží. Nejlepší je totiž film Na střeše popsán jako téměř dokonalá kombinace dramatu a komedie.

Lucie Opltová hodnotí: 80%
Na střeše je typ filmu, při kterém se nezaměřuje na konkrétnosti, ale široké poselství a emoce příběhu . V ději je několik nedostatků, které zbytku ubližují, ale ne natolik, aby se vytratily všechny podstatné témata. Výše zmíněná kamera Martina Žiaran je na opravdu vysoké úrovni, přičemž nezklamali ani René Rýpara a jeho hudba. S režií neměl nejmenší problém Jiří Mádl , který má před sebou ještě velmi dlouhou a plodnou kariéru. Ano, do jeho fantastického scénáře se zatoulaly i mělké vedlejší postavy Marie Bartalos či Vojtěcha Dyka , ale titulní dvojice starého pána (Alois Švehlík) a mladého Vietnamce (Duy Anh Tran) spolu tvoří to, čím tento počin je: jeden z nejlepších československých filmů za delší dobu . Ze všech důvodů si snímek Na střeše zaslouží hodnocení 4/5

Reklama

KOMENTÁŘE

Zatím nebyl přidán žádný komentář.